Punks not deat

Pop-punk, jakožto hudební styl, se vyvinul z punk-rocku, jehož prvními představiteli byli v r. 1975 američtí The Ramones. Jako reakce na ně vznikli v Anglii Sex Pistols a The Clash. The Ramones, kteří byli velkými fanoušky The Beatles, se snažili o návrat klasického rock'n'rollu. Během r. 1975 se jejich rychlý a hlasitý, minimálně melodický rock odlišil od spousty jiných ranných punkových kapel a interpretů, jako např. Televison, Iggy Pop nebo Talking Heads. Ikdyž The Ramones nikdy neměli klasický hit, který by obsazoval první místa v hitparádách a zaujal tak hudební mainstream, byli to právě oni, kdo vyšlapal cestičku dalším pop-punkovým kapelám v budoucnosti. Začátek 80. let byla doba odporu proti obrázku, který o punku vytvářela masmédia. V této době se vyvinul hardcore, který sám sebe prohlásil za ten opravdový punk a původní idea punku tak vešla do mírného stínu. Black Flag a Minor Threat na americké straně jsou toho ukázkovým příkladem. Muzika na sebe přibalila agresivitu a násilí ze Sex Pistols a utekla tak z úmyslně popových melodií The Ramones, stejně jako na sebe přibalila protispolečenské názory od The Clash. Takto koncipovaný styl se táhnul prakticky celými 80. roky 20. století. Ale čím víc se hardcore stával standardem, tím více skupiny se začalo zpět přiklánět k popovým a chytlavým melodiím, jakožto alternativu k tvrdému a rychlému zvuku hardcoru. Právě v tuto dobu začal punk, který byl v 70. a 80. letech odsouván na pokraj zájmu, pronikat celou Amerikou. V tu dobu stále ještě mladá televize MTV k tomu značně přispěla. V 90. letech byly skupiny, které začaly na sklonku let osmdesátých, již dostatečně zkušené. Když v r. 1991 vyšlo album Nevermind od Nirvany, byl to obrovský skok v pop-punkové oblasti, ikdyž tento styl byl připsán a prodáván jako grunge a alternative. Navzdory tomu vyšlo album Nevermind přesně v okamžik, kdy se indie-rocková scéna a post-hardcore komunita začala tlačit na povrch. Byla to právě Nirvana, které otevřela dveře dokořán mnoha skupinám několika stylů.